S cvičením je nutné začít co nejdříve...

V případě vrozené vady má velký význam pro vývoj kojence přiměřené vybavení již od 6. měsíce. Co nejčasnější vybavení má dvě výhody: jednak zůstane zachována symetrie těla díky kompenzaci hmotnosti a jednak malé dítě potřebuje obě ruce při lezení po čtyřech a prozkoumávání okolí. V období do dvou let je dítě v tzv. senzomotorické vývojové fázi, kdy se mu vyvíjejí smysly a pohybové funkce.

V této době mu toto vybavení poskytuje optimální podporu. U dětí postižených dysmelií (jednostrannou vrozenou deformitou) může být chybějící paže simulována pomocí bandáže s odpovídajícím závažím – čepičkou, která vyvíjí tah na pahýl. Také zde má péče a otužování pahýlu zásadní význam. V případě vrozených vad se ovšem nevyskytují fantómové bolesti ani přecitlivělost pahýlu. Po prvním vybavení s tzv. palčákem lze nasadit tahem řízenou nebo myoelektricky řízenou protézu.

Úchopovou funkci tahem řízené protézy se lze snadno naučit. Mnoho rodičů však tento druh vybavení z estetických důvodů odmítá. Kosmeticky přijatelnou a funkcionálně vysoce kvalitní alternativu představuje časné vybavení pomocí myoelektricky řízené protézy ruky po druhém roce života. Malé děti ve věku do 4 let se nejlépe naučí používat protézu pomocí her. U větších dětí lze do ergoterapie zařadit formou hry každodenní domácí práce, koníčky, hry šikovnosti a nácvik reakcí.

Obouruční činnosti jsou mimořádně důležité pro vytvoření pohybového vzorce. Příkladem cvičení vhodného pro děti je tkaní, přišívání knoflíků, zavazování bot, házení kroužků a pytlíků s pískem, práce s lanem a uchopování plátna. Z terapeutického hlediska může být také vhodné zařadit do tréninku každodenní oblíbené hry. V tom se vynalézavosti ergoterapeutů nekladou žádné meze. Do programu cvičení lze zařadit vše, co dělá dětem radost.

Jutta Uhligová, ergoterapeutka